Svobodný software

1
Srp/09
0

Tento text je přejatý ze stránek GNU.cz (Web GNU.cz je v současné době nedostupný – najdete ho ale na archive.org).


Co je svobodný software?

Za svobodný software (angl. free software) pokládáme takové aplikace, které jsou šířeny se zachováním určitých práv a svobod pro jejich koncového uživatele. Jde o právo:

  • spouštět program za jakýmkoliv účelem.
  • studovat, jak program pracuje a přizpůsobit ho svým potřebám. Předpokladem k tomu je přístup ke zdrojovému kódu.
  • redistribuovat kopie dle svobodné vůle.
  • vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita. Předpokladem je opět přístup ke zdrojovému kódu.

Program je svobodným software, pokud uživatelé mají všechny tyto svobody. Měli byste moci redistribuovat kopie, buď modifikované či nikoliv, zadarmo nebo s poplatkem za distribuci komukoliv kdekoliv. Mít svobodu dělat tyto věci znamená (mimo jiné), že nemusíte nikoho žádat o povolení, nebo za něj platit.

GNU

Mělo by vám být rovněž umožněno modifikovat jej a používat tuto modifikovanou verzi soukromě ve vašem zaměstnání nebo volném čase, bez toho aniž byste se museli zmiňovat o jejich existenci. Pokud zveřejníte vaše změny, neměli byste být nuceni je někomu zvláště oznamovat.

Svoboda používat program znamená pro jakéhokoliv jednotlivce či organizaci svobodu používat jej na jakémkoliv počítačovém systému, pro jakoukoliv práci a bez toho, aniž byste následně museli kontaktovat vývojáře či jinou skupinu.

Svoboda redistribuovat kopie musí zahrnovat binární i spustitelné podoby programu, stejně jako zdrojový kód pro jak modifikované, tak nemodifikované verze. Je v pořádku, není-li možné vytvořit binární nebo spustitelnou formu, lidé ale musí mít svobodu redistribuuovat takové podoby programu, aby měli způsob, jak je vytvořit.

Abyste měli svobodu program měnit a zveřejňovat vylepšené verze, musíte mít přístup ke zdrojovému kódu programu. Dostupnost zdrojového kódu je proto nezbytnou podmínkou pro svobodný software.

Aby tyto svobody byly skutečné, musí platit tak dlouho, dokud se něčím neproviníte; jestliže má vývojář software moc změnit licenci, bez toho, aniž byste mu svým jednáním k tomu zavdali příčinu, nejedná se o svobodný software.

Přesto jsou však jistá pravidla o způsobu distribuce svobodného software přijatelná, pokud nejsou v rozporu se základními svobodami. Například copyleft (velmi jednoduše řečeno) je pravidlo, které říká, že pokud redistribuujete program, nesmíte k němu přidat žádná omezení, abyste tak odepřeli základní svobody ostatním. Toto pravidlo nijak neomezuje základní svobody; spíše je chrání.

Za získání kopií GNU software můžete platit, nebo je obdržet zdarma, ovšem bez ohledu na způsob, jak jste je získali, máte vždy svobodu kopírovat a měnit software, dokonce prodávat jeho kopie.

„Svobodný software“ neznamená „nekomerční“. Svobodný program musí být dostupný pro komerční využití. Komerční vývoj svobodného software není ničím neobvyklým; takové programy jsou komerčním svobodným software.

Pravidla, jak vytvořit balík modifikované verze jsou akceptovatelná, jestliže nepotlačují vaši svobodu modifikované verze vydávat. Pravidla, že „pokud vytvoříte takto přístupný program, musíte ho zpřístupnit i v této podobě“ mohou být rovněž přijatelná, za stejné podmínky. (Všimněte si, že takové pravidlo vám stále poskytuje možnost výběru, jestli program zveřejnit či nikoliv.)

V GNU projektu používáme „copyleft“, abychom právně zajistili tyto svobody pro každého. Existuje však také necopyleftovaný svobodný software. Věříme, že existují důležité důvody proč je lepší používat copyleft, ale pokud je váš program necopyleftovaný svobodný software, můžeme ho používat také.

Někdy může vláda exportovat kontrolní nařízení a tržní sankce omezující vaši svobodu mezinárodně šířit kopie programu. Vývojáři software nemohou eliminovat nebo přejít tato omezení, avšak to, co mohou a musí udělat, je odmítnout jejich využití jako podmínky pro používání programu. Díky tomu tato omezení nebudou zasahovat činnosti a osoby vně jurisdikce těchto vlád.

Pokud mluvíme o svobodném software, uděláme nejlépe, vyhneme-li se termínům jako "darovat" nebo "zdarma", protože tyto výrazy se vztahují k ceně, nikoli ke svobodě. Některé běžné termíny jako „pirátství“ vyjadřují mínění, s nímž, jak doufáme, nebudete souhlasit.

Na závěr si povšimněte, že kritéria výše zmiňovaná v definici svobodného software vyžadují pro svou interpretaci opatrnost. Rozhodujeme-li se, zda je určitá software licence svobodným software, posuzujeme ji na základě těchto kritérií, abychom určili, zda je splňuje. Pokud v sobě licence zahrnuje nepřiměřená omezení, odmítáme ji, a to i přesto, že jsme tento problém nezahrnuli do našich kritérií. Někdy se stává, že licence vznáší požadavek, jež vyžaduje pečlivé rozvážení, včetně konzultací s právníkem, dříve než se rozhodneme, zda jej můžeme přijmout. Když pak dojdeme k závěru, občas tato kritéria obnovíme, aby bylo jednodušší porozumět tomu, proč některé licence byly/nebyly schváleny.

Mnoho dalších zajímavých informací naleznete v těchto článcích:

Open-source software

Trochu jinou kategorií je open-source software. Ten začal být prosazován na popud Erica Stevena Raymonda, zakladatele a vůdčí osobnosti Open Source Initiative (OSI). Nejprve si povíme, jak se správně píše:

  • open source - Běžný technický termín. („Tento program je open source.“)
  • open-source - Přídavné jméno. („Toto je open-source prohlížeč.“)
  • OSI Certified Open Source - Software vydaný pod licencí certifikovanou OSI. Jde o registrovanou obchodní známku.

Nejednotnosti v zápisu vyplývají z toho, že Open Source Initiative chtěla registrovat „Open Source“ jako obchodní známku. To bylo naštěstí zamítnuto. Vzniklo tak ale mnoho nepřesných způsobů zápisu.

Filosofie open-source software je odlišná od filosofie svobodného software. Základní idea - sdílení informací - však zůstává. Podrobnosti o open-source software můžete nalézt na [opensource.org].


Za přečtení stojí i další článek ze serveru GNU.org: Prodej svobodného softwaru.

Dále si můžete přečíst: